Skoro bych řekl, že v Mahangu nic nového.
Od Března v Mahangu nepršelo a lidé musí chodit strašně daleko, aby měli alespoň špinavou vodu. Jedna politická zpráva přesto je. V komunalních volbách nezvolili starostu, který usiloval o prodloužení mandátu, ale úplně jiného člověka, ale to vás myslím nebude moc zajímat :-) Co se týče našeho projektu, tak za několik měsíců se nám podařilo nainstalovat skla na okna v malém sirotčinci i v domě sester. Podařilo se nám také nainstalovat 5000 L sud na vodu, který zadržuje dešťovou vodu. Což lidem kolem domu sester moooc pomáha. Také se dodělal cihlový plot mezi domem sester a malým sirotčince, které slouží výhradně jako bezpečnostní prvek. V slepičárně, kterou jsme pomohli postavit skupině Tupentane, jsou konečně slepice :-) a ne kozy. Sirotkům v malém sirotčinci pomalu sháníme adoptivní rodiče, tak i tam se situace lepší. Kameraman natočil rozhovory se sirotkama, které vystavíme na náš web. Ve školce akorát probíhalo školení učitelů z mateřských školek, které zorganizovala kanaďanka Debora.
V misijním domě nás pak, k mému smutku, nepřivítala sestra Dorotea, která byla na tři měsíce odvelena na jiné místo. Jinak nás čekala stará dobrá sestava sestry Honesty a Blandýny. Navíc tam byla i sestra Priska, která měla být naší pravou rukou-průvodkyni, ale protože neuměla anglicky, tak její přínos byl diskutabilní. Druhý den ráno, jsme se vydali navštívit diecezní nemocnici v Igogwe, kde jsme se ještě několikrát vrátili, a tam jsem udělali malou prohlídku, aby doktor Rasti věděl co a jak.
Přesto, že se jednalo o špičkové zařízení, tak doktor Rasti někdy, žasl nad tím jaký přešlap se dá udělat. Třeba u miminka, které bylo spálené na 30% těla a bude bojovat o život, tak ho přikryli špinavou dekou.
Nikdy jsme taky nechápali, jek dnešní svět může nechat umírat děti hlady např. na kvašiorkor. Doktor nechal mamince cca 35 USD ať mu kupuje nějaké kvalitní potraviny, jinak že z ryže umře...
U této nemocnice mají také sestry zřízený sirotčinec pro 50 miminek. O tyto miminka se stará jen jedna sestřička, tak jsem mama mkuu přislíbil, že budeme hledat dobrovolnici, která by jela do tohoto sirotčince pomáhat.
Tyto miminka ztratily rodiče převážně, kvůli úmrti rodičů na AIDS. A tyto děti až trošičku dorostou tak budou přestěhovány do velkého sirotčince v Mahangu, které Bez Mámy začíná stavět. Začíná stavět z naléhavé potřeby a bez peněz, takže jsme nejenom my v očekávaní.
 |
| na navštěvě u Biskupa |
Také jsme přijali pozvání biskupa diecéze Mbeya, který nám vyjádříl svůj dík a podporu za vykonanou a v budoucnu vykonávanou prací.
Poté jsme odpoledne trávili ve státní organizaci na distribuci léků, kde organizace Rastiho - International Humanity utratila spoustu peněz, aby jsme mohli zdarma léčit potřebné lidi. Vyúčtováni předložíme později.
A druhý den ráno jsme začali, tedy hlavně sám doktor Rasti a sestra Honesta, která je zdravotní sestrou, léčit.
Navšívili jsme také základní školu v Mahangu, kde jsme koupili lavice. Jak vidíte, mohli jsme jich koupit více, protože děti se až roztomile mačkají. Ale naše finanční prostředky jsou více než omezené, tak děti se budou muset mačkat i v budoucnu...
Rád bych se také zmínil o kráse a divokosti Afriky. V případě Afriky může první dojem klamat. Obě fotky viz. níže mají něco do sebe.
Na této fotce jsou tři osoby, které jsou vcelku nezajímavé já, Lukáš, a Rasti. Ale právě ta divokost a krása Afriky spočívá ve čtvrté osobě. Tou byla smyslná španělka Bianka. To jsem tak jednou vyšel z misijního domu - čili kláštera - a venku u školky byla Bianka v šatu domorodých masajů. Její plavá hříva mě samozřejmně upoutala a nedalo mi, abych se neoptal co že dělá taková žena na tomto konci světa?. Prý, že má ráda děti, tak pomáha v nějaké masajské vesnici cca 20 km od Mahanga. Poslední věta by byla jen o tom, že mně potěšilo,že se při focení otočila na mou stranu.
Druhá fotka je taky krásná, ale i v celku tragická. V chatrči bydlí starší člověk, který je naprosto sám. Nikdy se neoženil a neměl žádné děti. Bohužel má od mala dětskou obrnu, což mu ze život dělá ještě těžší. Potraviny se snaží vypěstovat na záhonu před chatrči. Ještě má někde i větší pole, kde může pěstovat kukuřici, ale co se mu stav zhoršuje, tak už tam nedoleze ani po čtyřech. Ten záhonek co má před chatrčí je taky diskutabilní, protože když si něco vypěstuje, tak mu to příjdou sníst jeho sousede. S hladovým žaludkem se už asi naučil žít. Sem tam mu sestry donesou jídlo z misijního domu. Jsou to totiž také sousesedé - na 10 m. Problém je, že se blíží období dešťů a starci na té chýši padá střecha. Má strach, aby tam neumřel promočený jako pes. Nikdo mu ve vesnici nechce pomoct. Tak se obrátil na nás, aby jsme mu zaplatili alespoň novou slaměnou střechu. Jsou to dilema, když chceme stavět velký sirotčinec....
Toto je náš Chache. Sirotek, který pobývá v malém dispenzaři pokud není ve škole. Chce se stát doktorem, proto se cítil jako ryba ve vodě, když mohl pomáhat doktoru Rastimu. Měřil tlak, teplotu, puls atd. Snad mu nadšení a píle vydrží. Prospěch ve škole má výborný akorát angličtinu by měl zlepšit. Bohužel ještě nemá adoptivní rodiče...
Jednoho dne k nám přišla jedna mladá žena s miminkem na zádech v šátku jak je zvykem v Africe. Jak jej sundala tak jsme hned věděli že je zle. Miminko mělo totiž nemoc hydrocefalus, což je z mého laického pohledu nemoc, při které se zvětšuje lebka postiženého kvůli nitrolebečního tlaku. Rasti zůstal klidný a říkal, že se to dá celkem v pohodě léčit. Tak během odpoledne jsme zařídili následný převoz do hlavní nemocnice v Daru a následnou operaci, kterou měla hradit Rastiho organizace. Převoz byl naplánován, až za dva týdny na naší cestě zpět.
Tady miminko žilo. Máme film ve, kterém maminka vysvětluje jak se žije s takovým mimčem. Přemýšlíme, že jej uveřejníme na našem webu. Bohužel po třech dnech co jsme odjeli z Mahanga nám volali, že miminko zemřelo. Nevím jak kluci, ale já si to trošku oplakal :-( .
Sestru Honestu jsme zanechali v jejím dispenzaři dobře vybavenou lékama, alespoň na několik měsíců. Snad to tedy pomůže co nejvíce lidem. Za 4 dny v Mahangu doktor Rasti a Honesta ošetřili cca 200 pacientu. Děkujeme !!! A vyrážíme na další štaci. Tou je středisko v Hasambě. Blízko Mbozi.
