Dobrý den vážení čtenáři. Předně bych se chtěl omluvit za nepublikování blogu. Možná bych se mohl vymluvit na takové to: člověk míní a Afrika mění. Ale musím uznat, že to byla má chyba. K vysvětlení se dostanu později. Nyní bych blog nepsal jako blog, ale napíšu ho jako deník s doplněním fotek...
Cesta začínala na ostravském hlavním nádraží, kde jak bývá zvykem, člověk prožije nejnebezpečnější zážitky z celého cestování. Nám se podařilo cestovat vlakem, který si vybralo i 500 statečných podporovatelů fotbalového klubu Baník a jeli fandit na do Prahy na Spartu. Nezbývalo nám nic než si koupit lístek do první třídy, jehož vagon byl až poslední, a tak se vyhnout fyzickému střetu s onou o něco větší skupinou. A tak naše humanitární mise začala jízdou v první třídě. V Praze fanoušci buďto zapálili jeden vagon, nebo tam odpálili dýmovnici. Myslím, že jejich chováni již raději nebudu více rozepisovat.
Na letišti jsme potkali čtvrtého do party - Jakuba. Rozloučili se s jeho doprovodem tj. jeho ženou a ročním synkem a už jsme nabírali kurz Turecko.
V letadle je to taková klasika. Dobře se najíst, nejlépe to zalít dobrým vínem a nechat se uspat jemnými turbulencemi. Na letišti je to zase nudná klasika, kde většinou není co dělat, kromě návštěvy duty free shopu. Takže v Turecku jsme přesedli na letadlo se směrem do Tanzanie. Těsně před odbavením jsme zjistili, že budeme přistávat ještě v Ugandě, kde jsme vyložili polovinu cestujících a konečně jsme již upalovali do Dar es Salaam.
Dar es Salaam je jak ho okomentoval doktor Rasti je asi jediné hlavni město, které nemá střed a nemá žádnou dominantu, takže jsme se prošli kolem znečištěného přístavu, navštívili jsme dva kruhové objezdy, které si mohly nárokovat titul náměsti a vraceli jsme se do hotelu.
Na hotelu Rasti zažil 4 osvěžující zážitky při sprchování. Jak vidíte na obrázku trubka sprchy je napojená na průtokový ohřívač z Číny a je zapojen africkým způsobem. Než si Rasti uvědomil o co jde, tak dostal 4 osvěžující zásahy elektrickým proudem. To samé bylo nainstalované i v našem pokoji, kde jsem spal s Kubou. A protože je Kuba elektrikář, tak dostal bojový úkol, aby to pekelné zařízení odpojil. Což se mu nakonec nepodařilo, ale zapřísáhl se, že šlehu nedostanu. Takže sprchu jsme podstoupil i já :-)
Cestování z Daru do Mbeya jsem moc nezvladl, protože jsem vybral asi horší autobusovou společnost. Bohužel kvalitní společnost, která ještě před půl rokem ovládala trh - Scandinavia Express - zkrachovala. V tomto údivu jsem se nechal přemluvit, abych koupil lístky od společnosti Taqva. Což byla chyba. Autobus, který neměl úložný prostor, takže kufry musely byt mezi cestujícíma atd. Autobus jel až do zimbabwského Harare. Fakt to stálo za to
Jeden zážitek stal doopravdy za to. Zhruba v polovině cesty autobus zastavuje na oběd. Ja, Rasti a kameraman Lukáš jsme na oběd šli, kdežto Kuba zůstal v autobuse. Když jsme jedli tak jsem si všimli, že autobus troubí a 5 vteřin na to odjel. Tak jsem neváhali a vyběhli z restaurace a s námi ještě dva afričani a běželi za autobusem, ale autobus byl rychlejší a prostě ujel. Jsme se na sebe všichni dívali co budeme dělat... Jeden afričan z našeho autobusu zastavil autobus, který odjížděl směrem, kterým ujel náš autobus a přemlouvali jsme ho, aby nás vzal sebou a náš autobus dohnal. Po 2 km se mu to povedlo, protože naše Taqva stála na krajnici. Jsme si říkali, že to asi zařídil Kuba, který zůstal v autobuse, nebo, že si z nás chtěli jen vysřelit, tak nám trošku "poujeli". Ale nakonec vše bylo jinak. Autobus pouze píchnul pneumatiku. Když jsme se ptali našeho Kuby co dělal, nebo jestli něco dělal, tak prý říkal, že friends, friends (Kuba neumí anglicky) a oni mu na to říkali yes, yes. Naštěstí tedy autobus píchnul a Kuba sám neodjel do afrických dálek sám s našimi kufry plnými léku. Po 14 hodinách jsme dorazili do vesnice Mswi swi. Kde nás již očekávala sestra představená Mirambo - ve svahilštině mama mkuu. Vzala nás do Toyoty Landcruiser (které nám potom po celou dobu našeho pobytu zapůjčila) a odvezla nás do 7 km vzdáleného českého Mahanga. A tak jsme ukončili cestovaní na místo činu.
Žádné komentáře:
Okomentovat