poslední zastavení Mshewe 21. 8. 2010

Dispenzař a misijní dům v Mshewe nás uchvátil, protože byl situován trošičku jinak, než jsme byli zvyklí. Dispenzář byl totiž mezi dvěma vesnicemi. Kde oko dohlédlo, nebylo žádné pole. Člověk skoro měl na procházce strach, že na něho z dvoumetrové trávy vyskočí lev. Nebojte, ovšem že nevyskočí, protože již byli všichni snězeni, nebo alespoň pobiti.

Když jsme přijížděli k dispenáři, tak se nám vyskytl již tradiční pohled.Zástup  lidí, kteří někteří z nich přišli už den předtím. To jen pro jistotu, aby se na ně dostala řada.

Poté co jsme vybalili léky, tak nám již začala rutina. Uzpůsobit ordinace k přijímaní pacientů, vytvořit lístkovy systém pro pacienty. Tentokrát překladatelku a kolegyni doktoru dělala sestra Mariagoreti. Velice příjemná, snaživá, učenlivá řeholní a zdravotní sestra. Ubytování jsme byli přímo v dispenzáři a spali jsme na nemocničních postelích. Vyspali jsme se vždy náramně...

Druhý den, měl Rasti velmi škaredý případ. Čtyřleté dítě bylo přímo tragicky podvýživene. Mělo váhu pouhých 10 kg. Maminka opět říkala, že dítě jí v pořádku. 1x denně rýži. Co dodat?

okolí dispenzaře

V Mshewe jsme léčili 3 dny. Měli jsme tu čest léčit cca 300 pacientů.